8. 9. 2017
První video prvního týdne. Průlet kolem katedrály v Ostřihomi, cesta podél Dunaje, kopce v Tuse a Szentendre na konec.
První video prvního týdne. Průlet kolem katedrály v Ostřihomi, cesta podél Dunaje, kopce v Tuse a Szentendre na konec.
Ráno jsme si dali snídani u řeky a vyrazili na kolech do Budapešti. Tam jsme ještě dokoupili a namontovali přední nosič, aby jsme Jítě trošku odlehčili zadek (čti zadní kolo). Teď sedíme ve vlaku do Debrecenu, snad už poslední vlakový přesun, a pak na kolech do Rumunska. První etapa – směr Brašov – je před námi!
Hlásíme se s prvními zprávami. Cesta vlakem do Ostřihomi proběhla nakonec celkem bez komplikací, ale byla vyčerpávající, protože kola jsou hrozně těžká a je náročné je do vlaku vmanipulovat. Večer jsme si prohlédli noční katedrálu a dali si skvělé maďarské fazole a rybí polévku. Následující den jsme vyrazili rozjezdovou, parádní trasou podél Dunaje do Szentendre. To nás uchvátilo. Krásné uličky, domečky, kavárničky, promenáda podél řeky. Hlavní přesun a rozcvičková trasa jsou za námi.
Ráno jsem se zajel na nádraží zeptat, zda jede nějaký spoj s možností přepravy kol. Paní u okénka někam zatelefonovala, a pak mě informovala, že nikoliv. Zajel jsem tedy na druhé nádraží, kde se informace u okénka kupodivu shodovala s informací předchozí, tedy žádný takový spoj. Varianty jsou tedy dvě. Můžu přejet hranice na kole a zkusit sehnat nějaký vlak z maďarské vesnice nebo koupit lístek do IC a zkusit ukecat průvodčí. Rozhodl jsem se pro druhou variatnu, vlak odjíždí z Aradu ve 14:30. Čas jsem mezitím ukrátil prohlídkou města, jsem rád, že jsem se zase projel na kole.
Průvodčí jsem přemluvil, ale chvíli to trvalo. Zřejmně by čas přemlouvámí úměrně zkrátil nějaký úplatek, ale chtěl jsem se tomu vyhnout. Nakonec je vše bez problému, sklopil jsem řidítka a kolo je přivázané v posledním vagonu ke dveřím.
Večer jsem najezdil ještě asi 15 kilometrů po noční Budapešti a projel se na ruském kole.
Neděli jsem strávil procházkou po Szegedu, navštívil jsem mešitu, chvíli seděl v parku a pozoroval lidi kolem, četl si v kavárně a večer jsem zašel znovu na vinobraní. Zítra mě čeká přejezd do Rumunska a za dva dny bych měl být ve vytouženém Temešváru.
Včera Jay zmiňoval hady, sakra, že prý ti zelení měli letos hnízdo tam v kládách. Cože? Hnízdo? Zelení hadi, takové u nás ani nemáme! Ou. Po cestě potkávám na silnici pár přejetých hadů, ale co, musím se trochu překonávat, ne?
Szeged je opravdu nádherné město plné vzdušných ulic, krásných budov a parků. Za návštěvu určitě stojí secesní katedrála. Večer tu bude na náměstí vinobraní.
Vinobraní je super, strašně moc lidí, stánků s vínem a občerstvením, hrají kapely. Zapovídal jsem se s Judith a Ditou, které mě naučily pít jahodové víno a skvěle jsme se pobavili.
Celkem jsem si odpočinul a jede mi to mnohem lépe. Vyhýbám se hlavní silnici a jedu jižním směrem skrz pole. Cesty jsou z jemného písku, takže musím jet pomalu na nejlehčí převod. Občas se mi stane, že se kolo úplně zastaví a nejde rozjet, jako na ledu. Ubytovávám se na hippie farmě Chy-Kara v zemljance, což mi přišlo vhod, protože je pořád celkem vedro. Odpoledne jsme popovídali s Jayem, Annamieke a Nielem a večer po večeři chvíli poseděli. Široko daleko nic není, farmy tu jsou osamocené a rozeseté v obrovském moři polí. Panuje tu krásný klid a mír. Chvíli jsme si zalezl s knížkou.
Už je mi lépe, ale odpočívám a pracuji na P13.
Ráno je mi blbě a v průběhu dopoledne zjišťuji, že mám horečku. Žádné příznaky chřipky nebo čehokoliv, jenom horečka. Jsem unavený a tělo si žádá odpočinek, poslední dny jsem to celkem hnal, jak strašně chci dojet do Temešváru. Takže tu pár dní zůstanu a trochu si odpočinu. V Hotelu Talizman jsou prima, dohodli jsme se, že zůstanu, dokud mi nebude líp. Navíc se to celkem hodí, protože odevzdáváme P13 a je potřeba ji dodělat.